Za těch několik dní v Norsku jsme toho zažili hodně, a tak jsme dali dohromady seznam odlišností, které nás překvapily a jsou pro Norsko (případně i ostatní skandinávské země) specifické.

Jak se u nás říká: "postav dům, zasaď strom a zploď syna", v Norsku je nutné dodat ještě "vztyč před domem stožár na vlajku". Každý dům má svůj vysoký stožár se zlatou/stříbrnou špičkou. Co jsme vypozorovali, vlajka se na něm vyskytuje asi jen když je rodina doma. A nejedná se o standardní vlajku, ale o jakousi širokou stuhu v barvách národní vlajky. Říkali jsme si, jestli neuvidíme nějakou rodinku nastoupenou v pozoru ke vztyčení vlajky, ale nestalo se tak.

Když už jsme u domů, tak v každém okně musí být rozsvícená lampička (a to i v panelácích). Zase asi jen když je někdo doma. Říkáte si jaká blbost dávat takhle vědět, že nejsem doma - ale tady jste v Norsku... Co jsme si k tomuto zvyku hledali na internetu, jako nejpravděpodobnější se nám jeví varianta, že dříve měla rozsvícená svíčka, či petrolejka v okně pomoci zbloudilým pocestným najít ve vánici obydlí. Jiná teorie, že se jedná o systematický boj seveřanů s tmou, se nám nezdá pravděpodobná. Kromě lampiček se svítí přede dveřmi a na verandách celé noci.

Ve všech ubytováních i restauracích měli už v tuto dobu krásně, resp. až moc, vytopeno. Na teplíčko si potrpí. I voda z kohoutků tekla neskutečně žhavá. Co nás překvapilo, že se všude topilo elektrickými přímotopy. Paradoxně jsou v těchto zeměpisných šířkách oblíbená ohromná okna, někdy i přes celé zdi (hlavně na Lofotech, kde počasí není díky Golfskému proudu typicky arktické).

Jak už jsme psali, v Norsku se klíčem točí na druhou stranu a má jen jeden západ (a ještě tak poloviční než náš). Konečně někdo rozumný! Co to je za vynález zámek na dva západy (kdo chce zamykat jen tak trochu na jeden západ).

Skoro všude jsme nacházeli ve vázách čerstvé květiny.

A zvláštní je, že tu nenajdete skoro žádnou saunu.

V Norsku se i po mega široké dálnici neprojedete vyšší rychlostí než 90 km/h. Dálnic až tolik není, a většinou stejně jedete tak 60 km/h. Ze začátku je to divné, ale na tenhle neuspěchaný a vyklidněný způsob řízení se snadno zvyká. Na dálnici vás nechají ve vašem tempu předjet, jinde zase kochat z okýnka. Na úzkých cestičkách můžete jen sledovat kamioňáky, kteří se vůbec nebojí, a u nich to naopak moc vyklidněné není. Silnice jsou velice kvalitní, bez děr a záplat. Myslím, že každý Nor má svůj tunel a alespoň pár metrů nějakého mostu. Teď už vím, podle čeho se norkování takhle říká. Tunelů se fakt nebojí - tunely ve skále, na povrchu, do zatáček, pod mořským dnem, z kopce, do kopce, osvětlené, neosvětlené i několik desítek kilometrů dlouhé.

Specialitou pro nás jsou i benzínky. K většině z nich se nebojí najíždět z libovolné strany. Takže u dvou stojanů za sebou stojí auta proti sobě. Každá benzínka umožňuje zaplacení kartou přímo na stojanu (resp. někde to ani jinak nejde). Zádrhel je (to mi trvalo), že nejdříve se vloží karta, zadá PIN, napíše to OK, ale při zvednutí pistole to začne pískat. Až po době jsem zjistil, že u dieselu je nutné ještě na stojanu nad pistolí zmáčknout téměř neviditelné tlačítko, jestli chcete naftu pro auto nebo kamion.

Místní mají svá auta jako pojízdné světelné chrámy. I na nejnovější model Passata navěsí na přední masku mezi světla ještě další tři samostatné halogenové fagule. Potkat takové auto v noci v lese evokuje setkání s mimozemšťany. O kamionech a autobusech raději ani nemluvě.

Pokud si člověk řekne koruna jako koruna, je to tam vlastně stejně drahé jako u nás. Pokud si tohle na dovolené neříkáte, tak je to tam cca 3,5x dražší, což je kurz norské koruny k české.

Při placení mají u kasy zajímavou mašinku. Zřejmě panuje národní obava z přenosu nemocí přes kovové peníze, a proto vám papírové peníze vrací prodavač, ale kovové vám samy vypadnou z této mašinky. Stejně když platíte drobnými, tak je nedáváte prodavači do ruky, ale do trychtýřku této mašinky.

Skoro všude se nechá zaplatit kartou (MC a Visa) a transakce probíhají rychle a nikdo s tím nemá problém i při malé částce. Už mají terminály na čipové platební karty, ale ty bezkontaktní sem ještě nedorazily. Když jsem nad jediným bezkontaktním terminálem zamával kartou, koukali na mě jak z jara.

Zajímavé pro nás je, že si nejprve věci berete a pak platíte. V samoobsluze je to jasné, ale třeba u kávy na benzínce na vás koukají, proč jim říkáte, že chcete kávu. Prostě si vyberte a udělejte jakou chcete, a pak zaplaťte. Ne že oproti platbě dostanete kelímek.

Jako všichni seveřani, kafe tu pijí na hektolitry. Mají svoje kafe specifické chuti, a nejčastěji je připravují ve formě filtrováné kávy. Tu pak máte k dispozici v termosce, nebo v konvici u kávovaru. Můžete mít i espresso a jeho odnože, ale to není to, co by se tu národně pilo. Kávu si zásadně naléváte sami. Cena kávy je vždy 25 NOK. Ve více jak polovině případů dostanete kávu zdarma k jídlu (kolik chcete).

Stran jídel to jsou samozřejmě ryby a krevety, jednoduše udělané, a nevím, jestli se to dá takto zobecnit, ale vždy perfektně připravené. Ať už jako hlavní jídlo (často najdete rybí eintopf Bacalao), nebo ve výborných krémových polévkách. Na Lofotech to pak byla jídla ze sušených tresek, které pak chutnají skoro jako čerstvá ryba.

Jak už jsme psali, k jejich velké škodě nesbírají houby, a ty tam dorůstají obřích rozměrů.

McDonald's tu moc neprorazil, protože stejně jako Finové i Norové mají svůj řetězec, který se jmenuje Max. Kromě toho, že je všude, toho o něm moc napsat nemůžeme, protože jsme jeho služeb nevyužili.

Jazyk je vlastně taková polidštěná forma angličtiny s němčinou. Polidštěná proto, že věci píšou tak, jak se vyslovují a nehrají si na to, že se věci jinak píšou a pak jinak čtou. Tedy pokud umíte správně vyslovit æ, å, ä, ø, ö, apod.

Pro nás není běžné, že by se staří lidé venku promenádovali v dešti, navlečení do funkčního oblečení.

Mají zvláštní způsob značení turistických tras. Nepoužívají značky, ale trasy značí vyšlapáváním. Deštěm a jinými vlivy pak vzniká nekonečné množství variant trasy.