Nejprve jsme zajeli do stále aktivní rybářské vesnice Henningsvaer. Vesnička se nachází na několika ostrůvcích vzájemně propojených několika mosty, i z toho důvodu se jí přezdívá lofotské Benátky. Přivítaly nás dřevěné konstrukce na sušení tresek, které ovšem v tomto období čněly do výšky asi 6 metrů a nevisela na nich ani treska. Období lovu a sušení je totiž od března do května. Prohlédli jsme si městečko a přístav, a protože poprchávalo, vydali jsme se na další cestu.

Rozhodli jsme se odbočit z E10 a objet pobřeží silnicí RV815, jak nám doporučil průvodce, a udělali jsme dobře, cestou byla vidět spousta malých ostrůvků, typických pro Lofoty. Škoda jen, že to nebyla panorámata jak se patří, protože bylo pod mrakem a pořád lehce mžilo.

Další zastávkou, kde jsme chtěli udělat 12 km trek, byl Justadtinden s nejvyšším vrcholkem ostrova Vestvågøy (738 m). Drobný, ale vytrvalý déšť, stejně tak mraky sedící už na úpatích hor, nás však odradily, a tak jsme si u výchozího bodu jenom uvařili oběd a zamířili na další bod našeho zájmu.

Byly jím bílé pláže na severu ostrova - Uttakleiv a Haukland. Cestou v městečku Leknes jsme se ještě pro jistotu zastavili v informačním středisku, jestli nám neporadí ještě něco jiného, než radil průvodce, ale bohužel nic jiného nevymysleli. Nakoupili jsme ještě suvenýry, nějaké ovoce a chleba (pivo Vráťa zamítl, díky prohibici je nehorázně drahé), dali si kafíčko a pokračovali jsme v cestě.

Počasí se mezitím trošku umoudřilo, a tak jsme se rozhodli pro hezkou procházku z Uttakleivu po staré, nyní již pro auta uzavřené, silnici, podél pobřeží do Hauklandu. V roce 1998 byla otevřena nová silnice, kdy byl proražen tunel skrz horu, za kterou se Uttakleiv nachází. Do té doby se hora musela objíždět. V obou osadách jsou nádherné bílé písečné pláže. Cestou nás doprovázely všudypřítomné ovečky, jejichž horolezekcé výkony jsou opravdu neuvěřitelné. Dokonce jsme odlovili dvě kešky.

Z Hauklandu vedla okružní oslí stezka přes sedlo hory. I když cestou tam v jednu chvíli začalo dost pršet, až jsme museli vytáhnout pláštěnky, na zpáteční cestě se celkem vyčasilo, a nám se otevřely neskutečně pěkné pohledy na hory i moře. Zpátky k autu jsme dorazili asi o půl šesté, po krásných 10 km a 140 výškových metrech (od moře se to dobře měří).

Další naší zastávkou byla osada Vikten. Ve Viktenu se nachází galerie, můžete si zde dokonce zkusit vyfouknout vlastní skleničku. Tomuto pokušení jsme však nepodlehli, bylo dost pozdě, a tím pádem již zavřeno. Nicméně jsme ještě narychlo pořídili pár zajímavých fotek, např. místní architektury (dřevěné domečky, různě členité), a nebo sušící se tresky na několika verandách místních obyvatel.

Pak už jsme zamířili na další bílou pláž na severním pobřeží ostrova Vestvågøy - Ramberg. Bohužel deštivé počasí nás dnes už neopustilo, takže místo na pláž jsme se rozhodli rovnou vyhledat ubytování.

Štěstí se na nás usmálo a my jsme si pronajali luxusní rorbu přímo s výhledem na moře. Dostali jsme slevu, asi že už je konec sezóny, a nebo že jsme jenom dva v chatce pro čtyři a místo 920,- NOK nám naúčtovali "pouhých" 670,- NOK. No, není to úplně levný, ale je to fakt krásný!