Na cestě domů to ve Švédsku upgradovalo na nový level. Symbol baterky po skončení své diskotéky už samovolně nezhasne, ale zůstává svítit. A co více - aby symbolu rozsvícené baterky nebylo na palubovce smutno, zablikají si s ním alespoň občas ještě navíc kontrolky ABS a ruční brzdy. Jediný recept, který pomáhá, je vypnout motor a znovu nastartovat. Takže cestou do Göteborgu jsme si prohlédli snad všechna odpočívadla a benzínky. Potřebu jsme tam, na rozdíl od všech ostatních, nekonali, neboť jsme měli spíše půlky v křeči ztažené. Místo toho jsme jen zastavili, chcípli motor, znovu nastartovali a odjeli. O to větší bezmoc to byla, když po kilometru, dvou se symbol baterky znovu rozsvítil a cvakající divadlo se opakovalo. Jako Pat & Mat jsme také bezmocně náhlédli pod kapotu, ale nic jiného, než potvrzení faktu, že baterka tam skutečně je, jsme konstatovat nemohli. Čtení diskusního Focus-fóra na internetu na toto téma nebyl dobrý nápad. Mít v autě na sedačkách knoflíky, po přečtení všech historek s ne/dobíjením baterky, skončí všechny do jednoho jako ve filmu Knoflíkáři. Někde před Malmö se Focusík uklidnil a baterka blikla jen asi 2x. Tak si budeme držet palce, že nás doveze až domů - máme před sebou posledních 650 km.

V Německu došlo ještě k menšímu vyladění. Přidal se další efektní kousek. Ručičky budíků do plnejch, pak šup na nulu a pak se opět jaly ukazovat správné otáčky a rychlost. Nicméně jsme bez problémů dojeli.