Po vjezdu do Sørvågen zapínáme oční radar a hledáme ikony camping, rom, nebo rorbu. První ukazatel rorbu. Následujeme ho do úzké uličky, kde auto proti nám musí couvat do kapsy, abychom mohli projet. Vedle sebe stojí dva domky a oba maji na plotě nápis rorbu. Zastavujeme u druhého, Sylvie klepe na dveře domu, ale nikdo neotevírá. Popojíždíme k druhému, a tam nás vítá pán, a už nám jde ukázat rorbu stojící na skále na břehu zátoky. Dveře jsou sice zvenku zavřeny na visící zámek, ale jinak se zavírají jen na petlici. V zádvěří obyčejná linka a stará lavice u roubenkové zdi. Lavice vypadá, že už toho zažila opravdu dost, a že tu je už opravdu dlouho. Další dveře se otevírají dlouhým starým klíčem (tady kromě toho, že se všude v Norsku točí klíčem na druhou stranu, se klíč dává ještě vzhůru nohama).

Vstupujeme do roubené místnosti, kde má dřevo nefalšovanou starou patinu. Kromě paland a kamen uprostřed je všechno krásně omšelé. Pán nás informuje, že to je nefalšovaný rybářský domek, který pamatuje přes 200 let. Místo nás okouzluje, ptáme se na vytápění. Topí se v kamenech a pod oknem je pidi radiátorek. OK. Dveře pokoje jsou jen prkenné, jen tak držící v rámu se zmiňovaným historickým zámkem, venkovní na petlici (visící zámek je jen z venku). "Jak se tu zamyká?". Historický zámek jde páčkou zamknout zevnitř. Hmmmm. Dobře bereme rovnou na 2 dny. Dál už nepojedeme, protože poslední město naší cesty, a také poslední na silnici E10 (jmenující se Å), je hned vedle. Cena 500 NOK je akceptovatelná.

Loučíme se s pánem, který nám radí ještě, kde je obchod, kde získat více informací, nebo kam jít na výlet. Na Nora dost ukecaný. Vybalujeme věci z auta, roztápíme kamna a vaříme oběd. Venku přestalo pršet. V chatě už je docela teplo, začínáme jíst oběd, když najednou slyšíme, že se v chodbičce otevřely dveře a někdo vešel dovnitř. Sedíme a čekáme, kdo to je. Najednou se dveře znovu otevřou a člověk odchází. Sedíme jak opaření a vybavujeme si první zážitek s přenocováním v Arestu. Tentokrát Sylvie vybíhá ven a kouká se, kdo to mohl být. Říká "To byl nějaký týpek v outdoorovém oblečení s igelitkou". Přemýšlíme, jestli to je nějaký turista, který zkouší rorbu, jestli jsou otevřené, a případně se v nich ubytovává. Nebo jestli tu nebydlel před námi, protože majitel říkal, že jim jedny lidi (prý z jiného rorbu) odjeli i s klíčema. Koukáme na sebe a hlavou nám letí 1000ce variant. Nesbø je z Norska, ne? Balíme batoh, převlékáme se a jedeme na kratší výlet vzhůru z údolí. Venku neprší, ale mračí se to intenzivně.