Nocleh v Lødingen byl příjemný a spánek zasloužený, a proto jsme se z kómatu vzbudili až v 8:45. Po rychlé snídani jsme se začali přesouvat do městečka Svolvær. Cestou jsme se zastavili na vyhlídce na kostelík uprostřed jezera a majestátné hory, které měly špičky ostýchavě schované za mraky. Až na turistických informacích jsme zjistili, že jsme měli tu čest s nejvyšší horou Lofot Higravstinden (1146 m).

Ve Svolværu jsme navštívili konečně pravé turistické informace, zakoupili mapu a také lístky na vyjížďku lodí do Trollfjordu. Nechali si doporučit restauraci pro oběd s Lofotskými specialitami. Restaurace Bacalao servírovala stejnojmenné jídlo. Nazvali bychom to eintopfem, kterému kralovaly velké kusy uvařené, původně sušené, tresky. Sušené tresky jsou lofotskou specialitou a áčkové konstrukce na sušení ryb jsou všudypřítomné. Bylo to opravdu výborné. Sylvie si dala krémovou polévku, jak jinak než s kousky ryby, tentokrát čerstvé. Opravdu výborná záležitost. Káva po obědě byla zdarma.

To už ale pospícháme k lodi, abychom tam ve 14:00 byli k nalodění. Vybíráme si takovou lepší rybářskou bárku a doufáme, že to je ta, na kterou jsme si koupili lístek. Lidi na palubě, před lodí nikdo, tak nesměle nastupujeme. Jestli jsme na správné lodi se bohužel nedozvídáme, neboť už odrazila a vyjíždíme na moře. Jestli máme lístek, nebo jestli jsme tam správně, nikoho netankuje. Zajímavé je, že loď odráží 2 námořnice. Po chvíli zastavujeme ještě v doku a námořnice na palubu stěhují extra hliníkové schůdky - to ještě nevíme, že ty nám připraví jeden ze silných zážitků dnešní plavby.

Na palubě je nás 9 a nevypadá to, že bychom chytli poslední dvě volná místa na přeplněné lodi, jak nám tvrdili v informačním centru. Počasí není nic moc, ještě že jsme se převlékli do oudoorového. Cesta ubíhá, objíždíme pár ostrůvků, jejichž krása v tomhle počasí tak nevyzní. Začíná nás sledovat hejno racků.

Vtom přijdou na palubu námořnice s pruty, opřou je na různých místech o zábradlí a zahlásí, že potřebujeme nachytat ryby pro orly. Samy si vezmou dva pruty a začnou chytat. Sylvie to chce vyzkoušet. Námořnice (později přejmenovány na rybářky) jí vysvětluje, že musí třpytku s olůvkem nechat padnout až na dno. Dno je tady sakra hluboko, nějakých 60 - 70 m. Pak už se jen trochu povytáhne, aby se háček neválel po dně a trhá se udicí, aby se atrapa rybky pod vodu zmítala. Zatímco se Sylvie seznamuje s prutem a nevěřícně kroutí hlavou, že prostě pozná, že je na konci už ryba, tahají rybářky jednu mřenku za druhou. Zabíjí a dávají do bedny. Po pár radách od Vráti to cukání prutem Sylvii začíná jít. Najednou se prut ohne a Sylvie začíná hledat, jak si zapřít prut, aby mohla navíjet. Ostatní turisté, kteří zatím zvládli spustit jen vlasec na dno, koukají, jestli něco vytáhne. A tahá asi 70 cm tresku. Rybářky jdou pomoct, ale jakoby nebyly rády, že jim pomohla chytit něco většího než co tahaly ony doteď. Ostatní turisté tleskají, straší paní si chce rybu pronajmout pro fotku.

Loví se dál. Rybářky tahají další malé rybky a Sylvie dorovnává. Ostatní turisté tleskají. Po spuštění vlasce Sylvie tahá další. Něktěří turisté si chtějí vyměnit místo. Při další rybě padá návrh na výměnu prutů. Něktěří to vzdávají a předávají pruty dalším psychicky odolnějším jedincům. Tím dostává Sylvie náskok a tahá další. Konečně tahá svoji mřenku i další (a jediný) turista. Rybářky ulovily 75 cm Redfish. Musely si pomáhat, aby ji vytáhly. Tím raději vyhlašují konec lovu. Skóre Sylvie vs ostatní turisti: 6:1.

Rybářky porcují ryby a racci krouží všude okolo. Nad hlavami nám začíná kroužit první orel mořský. Do vody letí první ryba a orel ji zcela přesně loví z vody. Smršť spouští foťáků na palubě.

Po chvíli dorazíme k vysoké skále a loď zde stojí na místě a motory se snaží balancovat směr. Nikdo neví, jestli toto má být ten fjord, nebo proč tu stojíme. Za chvíli se objevuje v zálivu zaoceánská loď. Posádka hlásí, že z této lodi budeme přibírat další pasažéry. Potom, co s námi posádka mluvila vlastně jen jednou ("je potřeba nachytat ryby pro orly"), oceňujeme konečně smysl pro humor. Asi 6ti patrová loď se blíží, a když projíždí kolem nás (naše loď jí ani svým nejvyšším bodem nesahá ani po první patro), vidíme, že má z boku nad hladinou otevřená speciální vrata. Naše loď vyrazí rovnoběžně ve směru jízdy gigantu a přibližuje se k ní jako moucha ke slonovi. Obě lodi jedou stejně rychle a naše loď narazí bokem, kde jsou nárazníkové balóny, na gigant. Schůdky, které jsme nabírali v doku, poslouží jako lávka, a už po ní (za jízdy) přechází turisti z velké lodi na naši. My si můžeme sáhnout na tělo velké lodi - je asi půl metru od zábradlí na palubě. Za chvíli je naše loď plná. Pak se odpojíme a pokračujeme dále svojí cestou.

Opět nalétávají orli a vrhají se do vody na vhozené ryby. Jeden se vtrhnul k lodi, že byly vidět jeho drápy a natažené nohy, když rybu vytrhnul z ruky rybářce (záměrně nastražené). Úžasný zážitek. Mezičas vyplňují racci, kteří kradou rybí maso přímo pod rukami rybářek. Jsou jich desítky a letí stále s námi.

Cestou se bavíme s Američankou z velké lodi, jak je to drahé, že i voda se nehorázně na lodi platí a že si mohla koupit zákaznický balíček Voda za lepší cenu, ve kterém jsou dvě vody na den :-). Druhá cestovatelka jela s námi na lodi a je z Aljašky, byla v Norsku na konferenci. Tu nakonec bereme autem do další vesnice Kabelvåg, kde je ubytována a stejně tak plánujeme my.